Kniha, kterou sesmolil Fido se ségrou Francou. V knize oba popisují 1. rok Fidova života mezi Buriánky. Přes 80 stran neuvěřitelných zážitků. Kniha bude dostupná od listopadu, ale již nyní můžete objednat! Výtěžek z prodeje knihy poputuje do Opřetic, do útulku Naděje pro čtyři packy. Jako bonus je v knize text Takové Fidovy Pejsničky i s notami, kterou Fido napsal.
Ukázka:
Táta nás uvítal od svého kýblu
čaje ... a děda, ten dokonce TEPRVE votevřel svý lidský voko! A to voko, to vám
bylo tak podlitý červenou, jako mívám já, když se do mě vo půlnoci žďouchne a
přeruší se mi krásný spaní. A to prej způsobila ta vopička. Protože ta vopička,
ta prej dědovi z montérek nevylezla, ale
proměnila se v KOČKU.
Já tomu teda nerozumím, ani za
drobek granule ... ale pak se divte, že na kočky, na kočky já jsem pes! Protože
děda vůbec nebyl tak vesel, družnej a grand, jako byl včera večír, ale byl
celej nějakej schlýplej, samá pokora a pardón a smrděl e-pesně česnekem. A máma
se smála a povidala "mladík"...
Máma pak ze sebe utrhla boty i s
ponožkamami,
hehé... a dala je co nejdál vod sázavský boudy, aby nelákaly mračna much, a šla
mě a ségru zachránit vod hladu z naší plechový zásoby. Já, aby se
neřeklo, že jsem nějaká fena, jsem se třikrát, čtyřikrát vrhnul na rugbyšišku,
ale pak už jsem měl celý den jen starost, abych měl pořád něco v
mordičce
a v míse hodně, hodně spoustu dost
moc vody. Ještě, že začalo pršet, a to se dá taková únava svýst na to, že jeden
nechce zmoknout jako pes. A tak jsem si našel pěkný místečko s
panoramatickým
výhledem do kuchyně a po očku, občas jen škvírkou a občas i s
chrápáním
pozoroval, jak máma vaří boršč, aby se chlapi "napravili".
A že jsem taky chlap a že jsem
se taky evidentně potřeboval napravit a že bylo "toho masa vážně fůra",
vodkrojila máma půl z vélikanánskýho fláku a
rozkrájela ho na kostičky a vložila do našich ešusů, mně a Františce, naprosto
spravedlivým dílem, mně víc, ségře míň. A já se konečně pořádně napral masem,
ještě po tý plechový zásobě ... a že je ségra prima ženská, normálka mi položila
čtyři kostičky ještě ze svého ešusu do toho mýho, abych se napravil teda ale
vopravdu z gruntu. A za to, za to já mám
ségru vopravdu rád! A tak jsem se, celej
napravenej, uložil na svůj panoramatickej flíček a už se nehnul, než večer
trochu poškádlit míček, hlídat páníčka a pak hlavně, hlavně do pelechu.
Děda, po obědě taky celej vod...
ehaf napravenej, se chvíli zahloubal na SVÉM panoramatickém flíčku a pak šel
hledat houby tam, co mu je máma našla vočima a v lese
vyklepával z montérek "poslední chlupy z
tý
kočky" nebo co ...
Táta, ten by si se mnou býval
byl celý vodpoledne hrál, kdybych já býval byl měl ještě v
kožíšku
alespoň za drápek roupáků ... ale nebylo, kde brát, a tak si uklidil svoji boudičku,
kterou má na zašívání (šít, šít jsem ho ještě neviděl, ale teď už asi začne,
když si to tam uklidil, hehé!) A pak, že se zrovna na chvilku vylouplo
sluníčko, se TÁTA rozhodl, že VYTOČÍ VČELY!!
Musím přiznat, že to já se bál,
pač takový jebnutí do ... no do koltu, to už vím, že nic moc. Ale zvědavost mi
stejně nedala, a tak jsem na toho svýho tátu dohlížel a pak koukal, že von ty
včely vytočí asi tim, že jim vezme kousky jejich skládacího domečku a strká je
do bubnu a v tom bubnu tu kousky domečku točí
a točí ... a PAK! Dole z kohoutku normálka teče něco jako
to mámino lepidlo, ale voní to ÚPLNĚ JINAK! Voní to jako moje seno, a naše
louky a les a taky jako ségry včelky. A taky jako dost často voní táta, když
"do nich jde kouknout".
A to lepidlo, to prej je vám MED!Šest velkých sklenic!!!!! Tak moc, tak moc táta ty včely
vytočil! A to je máma zase vzala a zase je uložila k
ostatnímu
lepidlu do sklepa, prej na zimu. To se asi rozbíjí v
zimě
hodně moc věcí. Určitě. Však tomu už já přijdu na kloub. Nebo tomu pomůžu ...
A aby ty včely nebyly zas tak
moc vytočený a aby nás asi nesežraly, nebo nepřepadly v
maskách
večer u gáblu, tak jim táta zase namíchal nějaký jiný, vynikající lepidlo,
které jim dal zbaštit. Že prej by na svém lepidlu v
zimě
být nemohly. Hm. Nerozumím tomu ani za chlup...
Jak byl den napěchovaný
událostmi, šlo se spát s drůbeží. Já to teda
nekontroloval, jestli sousedovy pipky už hřadují, ale my byli v
osm
všichni v pelíšcích, a to i bez pohádky.
Spal jsem celou noc jako dřevo, s tátou po pravý tlapce, s
máminejma
nohama u čenichu, s Francou mezi ušima a spalo se mi
blaze.
V neděli
ráno jsme se vyštrachali na procházku po lese i se ségrou, ale dost jsme to
vodflákly, to musím doznat, jen tak 5 kilíků přes louku a les a do Alfréda a
DOMŮ! Byl jsem celej zdechlej,... a Franca, ta má k poflakování
vyloženě vrozený vlohy a kladný vztah. A tak se nám to chrupavě notovalo,
každýmu na jednom tátovu koleni, zatím co on pracoval pro můj milovaný
opřetický flíček, pro Naději pro čtyři packy. A dělal a udělal moc a moc pěkný KALENDÁŘ
NADĚJE 21, kde bylo už jenom hrozně málo kamarádů, který já znám, a dokonce
bylo i málo těch, který já neznám ... a to je vám moc dobře!
A tydlencty kalendáře táta prej
pěkně vytiskne a pěkně sváže a pak taky pěkně prodá https://nase-roupy-na-simalce-shop.webnode.cz/
za
pěkné dukátky, které pěkně předáme zase tetě Nátálce. A na to já se MOC a MOC
těším a pánína mám za to vážně rád.
Prodávající: Fido
Koupí tohoto produktu podpoříte Psí útulek Naděje pro čtyři packy v Opřeticích!
